(Ne)známí sousedé: Mackova vzpomínka na sluňákovské ručnění a výlet na Kružberk

I když naše společná velikonoční akce s metzingenskými Přáteli přírody "(Ne)známí sousedé" skončila téměř před měsícem, nebylo by dobré na ni zapomenout. Zdá se, že vzpomínky jsou stále živé a opravdu výživné. Marcela Moser - Macek popisuje své dojmy z pátečního kulturního večera na Sluňákově a sobotního výjezdu na Kružberk.

29.3. Večerní velikonoční výtvarná dílna

Dnes večer jsme se sešli s našimi švábskými přáteli na Sluňákově, abychom si vlastnoručně vyrobili něco na téma Velikonoc. Přinesla jsem si spoustu pomůcek, aby si naši hosté mohli vybrat – pletení z papíru, zdobení vajíček barevnými vlnami na pletení, malování na velká vejce z překližky, či pletení tatarů z papírových ruliček. Nevěděla jsem, jaké mají zkušenosti s ručními pracemi ani zda budou mít chuť po celodenním putování Olomoucí se zapojit.

Ale pak to šlo ráz na ráz. Ukázala jsem jim, jak se dělají papírové ruličky a Sylvia, Shalin, Petra, Doris a další mě nesmírně překvapili svým nasazením, výdrží a šikovností. Dokonce i Rainer motal ruličky. Ten večer byl plný činorodé práce a žádná jazyková bariéra jako by neexistovala. Štěpánka s Radkem si oblepili vejce netradiční technikou i netradičními barvami. Ostatní se zájmem přihlíželi a Shalin měla ke konci večera svůj košíček téměř hotový.

Evka s Günterem si zase zahráli některé stolní hry.

Pro mě to byl nezapomenutelný večer, plný tvůrčí atmosféry a sounáležitosti.

30.3. Kružberk a Vikštejn

Výlet měla na starost Míla, která dělala tentokrát i průvodkyni. Vyjeli jsme autobusem olomouckého Dopravního podniku, bylo nás 27. Autobus byl stařičký a dýchavičný, asi nějaký vysloužilec. Stejně jako jeho řidič. A že bylo na cestě dost stoupání! Měli jsme trochu obavy, abychom některé kopečky vůbec vyjeli.

Ale počasí bylo jako na objednávku – nad přehradou Kružberk svítilo sluníčko a zamrzlá přehrada se ukázala v plné parádě. Míla měla připravenou prohlídku hráze, historii stavby a další zajímavosti. Po cestě se utvořily smíšené skupinky – česko-německé a vzájemně jsme si sdělovali svoje dojmy.

Po cestě jsme míjeli cvičné skály a Radek s Andělem si je hned chtěli vyzkoušet. Andělovi to nahoru šlo výborně, ale dolů, ouha. Ne, nezůstal tam doteď, po mnoha radách od ostatních to zvládl a stal se hrdinou dne. Ještě mi stačil poradit, že v přilehlé jeskyni jsou k focení „nástěnné skalní malby“. Důvěřivě jsem je fotila a pak jsem zjistila, že to jsou novodobé nepublikovatelné kosočtverce. Tak jsme v radovánkách došli K Davidovu mlýnu, kde jsme měli objednaný oběd. Chvíli jsme čekali a obcházeli mlýn ze všech stran. Pak jsme našli místnost, kde pracovala Kaplanova turbína, vyrobená r.1932 – krásná technická památka. Naši přátelé byli také překvapeni dokonalostí a krásou toho stroje.

Ještě nás čekala prohlídka zříceniny hradu Vikštejna ze 14. století, který stojí blízko Vítkova ve Slezsku. Sloužil k ochraně jižní části opavského knížectví. Zbytky monumentálních zdí dávaly tušit zašlou slávu tohoto hradu. A zachovalá sklepení probouzela romantické představy, jak se tady asi žilo. Jako bychom na nádvoří slyšeli ryk koní při soubojích a viděli dvoření rytířů vyvoleným dámám.

A pak jsme se vraceli plni dojmů domů do Olomouce a naši němečtí přátelé na Sluňákov. Po návratu nás čekala příprava na Moravsko – švábský večer.

Fotky z akce jsou zde...