Novosadská vycházka aneb neznámo za humny

V olomoucké městské části Nové Sady bydlím řádově desítky let. Ale nikdy mě nenapadlo podívat se do zdejšího kostela a na hřbitov. Učinila jsem to až tento týden při přípravě na procházku Novými Sady. Ta proběhla v rámci seznamování se s trasami projektu Do přírody ve městě. Trasa po Nových Sadech je totiž jednou z těch, které byly do nabídky nenáročných a krátkých výletů tohoto projektu zahrnuty. A byla jsem překvapená. Pěkný kostel a tak nějak zapomenutý hřbitov, který na vás dýchne nostalgií krásných, byť už poněkud poničených rodinných hrobek. Nebo rybník Cajnerák, dobře schovaná vodní plocha mezi poli a železnicí, kolem klid a pohoda... Naposledy jsem u něho byla asi před šesti lety.  

A o tom to právě všechno je. Člověk cestuje všude možně, ujede tisíce kilometrů a pořádně nezná to, co má za rohem. Proč? Protože mu to asi nepřipadne vzácné a zajímavé, když je to tak blízko. A opak bývá často pravdou. Ale pěkně popořádku…

V úterý 19. května počasí nic moc a při lijáku, který se spustil po 14. hodině, jsem začala přemýšlet o tom, že vycházku na Nové Sady asi odpískám a přesune se na jiný termín. Jenomže potom se vyčasilo a začali volat lidi, jestli se jde, nebo ne, a že jsou připraveni.  A tak jsme teda vyrazili a sešlo se nás kolem patnácti, což jsem ani nečekala. Hned v úvodu jsme provedli odbočku z trasy a zašli jsme se mrknout na rybník Kaprodrom. Ten je mým oblíbeným a chodím se tam koupat, ale pro většinu účastníků procházky byl dosud neznámým a chtěli ho vidět. Proto jsme si odhlasovali, že se u něho zastavíme.

Následovalo nahlédnutí do kostela svatého Filipa a Jakuba, který byl v té době bohužel zavřený, a prohlídka hřbitova se zajímavými starými hrobkami. A potom jsme se vydali po dlouhé Dolní Novosadské a přes plot jsme nakoukli na čističku odpadních vod. A nastal nejméně atraktivní úsek vycházky – museli jsme překonat po úzkém chodníčku necelých 200 metrů kolem rušné silnice. Za to jsme se potom odměnili občerstvením U Vodníka, což je hospůdka ukrytá mezi poli a řekou. Podél Moravy už vedl další dlouhý kus cesty a před starým železničním mostem jsme učinili odbočku vpravo směrem k Cajneráku. Před ruchem civilizace sem prchají hlavně rybáři a v zimě možná i bruslaři.  Pokochali jsme se pohledem na stojatou vodní plochu a potom už vzhůru zpátky do civilizace a k vodě tekoucí. 

Řeka Morava si na Nových Sadech zařádila hlavně v roce 1997 a velká protipovodňová opatření tady byla dobudována před dvěma lety za 330 miliónů korun. Z ulice U Rybářských stavů se nabízí zajímavý pohled na věže olomouckých kostelů v kontrastu s mrakodrapem BEA Centrum u nádraží. Mimochodem, název této ulice připomíná, že na Nových Sadech byl svého času nejpočetnější rybářský cech na Moravě, jehož příslušníci zastávali po staletí úřady novosadských fojtů a přísežných. Nové Sady byly i zemědělskou základnou Olomouce, hlavně jako producent zeleniny. 

Do dnešní doby se z toho ze staré zástavby mnoho nedochovalo a když se dnes řekne Nové Sady, většina Olomoučanů si asi vybaví rozrůstající se sídliště. Život je prostě stálá změna, ale není od věci si čas od času připomenout, že i za našimi humny existuje dotek zajímavé historie a přírody.

Hana Hulíková, úterní průvodkyně po Nových Sadech