Podruhé ve Štramberku a zase trochu jinak
Už je to půlrok, co jsme poprvé vyzkoušeli kouzelnou atmosféru podbeskydského městečka Štramberka a jeho okolí. Tenkrát, na konci října, jsme se teprve rozkoukávali. Ten pravý zážitek přišel až o prvním květnovém víkendu. Může za to především počasí, které bylo téměř letní. Složení posádky se trochu obměnilo, k základnímu půdorysu Evka, Macek, Hynek a Zdenda, kteří už mají za sebou podzimní verzi, tentokrát přibyli Teta Eva, Miloš, Míla a Robert.
Hned na úvod jsme se velmi podivili, že je to z Olomouce takový kousek. Dvěma auty to řidiči Evka a Robert zvládli zhruba za hodinku. Tak jsme se ocitli ve Štramberku na penzionu už kolem šesté. Po rozdělení do pokojíků a vybalení jsme vykročili osvědčeným směrem - pátek přece patří Městskému pivovaru, kde nás uvítal náš oblíbený vrchní. Vyzkoušeli jsme místní speciality z kuchyně i z pípy, do zpěvu nám bylo při harmonikářových písničkách. V penzionu pak ještě přišla ke slovu Hynkova kytara.
Sobotní program měla na starost Míla, která připravila výšlap lesoparkem s daňky a muflony až na hrad Hukvaldy. Počasí přálo, a tak máme naprosto skvělé fotky rozkvetlé přírody, našich veselých postav, ale i opravdické malé lišky, jejíž doupě jsme objevili. Ve vsi pod hradem jsme navštívili expozici exotických zvířat a rostlin, dozvěděli jsme se, z čeho se dělá latté a pak jsme se na hradě ponořili do středověké atmosféry umocněné šermíři. Večer jsme zase na chvíli skočili do pivovárku a pak lehce brnkli do kytary a taky na Zdendovo ukulele.
Protože jsme byli od Olomouce relativně kousek, mohli jsme si dovolit v neděli nespěchat a strávit ve Štramberku a okolí ještě téměř celý den. Vyšlápli jsme si nejprve na Trúbu, kterou tak opět Hanáci obsadili. Pokračovali jsme na Bílou horu, kde je rozhledna, a odtud naučnou stezkou přes lomy a arboretum k jeskyni Šipce. Tady jsme se napojili na svoji známou "Pohlavní stezku", trasu okolo vysochaných hlav našich národních kapacit. Výlet jsme zakončili posezením u kávy na náměstí. Na někoho zbyly i plněné uši s ovocem a zmrzlinou. Následoval oběd a pak už sbalení a odjezd domů. V Olomouci jsme byli něco po páté hodině.
Víkend strašně rychle utekl, byl moc fajn a já už se těším, jak si ho nejpozději za půl roku zopakujeme. Jak totiž říkal "náš" vrchní v pivovaru: "Proč sem jezdíte tak málo, když to máte taký kúsek?" A měl recht!
Mrkněte na naše fotky z této akce - tady jsou!
Hynek Pečinka
