Na podzimní Šumavě jsme objevovali osudy zmizelých sousedů i překrásnou přírodu

05.10.2018 10:23

Na konec září jsme už dlouho dopředu naplánovali pětidenní výjezd na Šumavu, konkrétně na česko-rakousko-německé pomezí do okolí Kvildy. V Borových Ladech a bližším či vzdálenějším okolí jsme v termínu 26. – 30. září strávili krásné slunečné, i když chladnější dny a bylo nás celkem dvaadvacet. Tématem našeho zájmu o tento kout Česka nebyla jenom zdejší příroda, ale osudy krajiny a obyvatel, kteří se za posledních sto let několikrát vyměnili a žádní z nich neměli život v tomto kraji ani trochu lehký. Podrobnosti si pro nás připravili Marta P. Perůtková a Hynek Pečinka.

O „zmizelých sousedech“ jsme se dozvídali v okolí Rejštejna, v oblasti zvané Paště (patrně podle pastvin, protože německy je to Wiesen), kde jsme podle knihy Marie Malé Šumava – putování za krajinou a lidmi hledali sporé pozůstatky osad, kde ještě na počátku 50. let žili lidé a kde nyní jen ovocné stromy na pasekách a obnovené kapličky připomínají, že tu stála stavení. Poté, co po roce 1945 došlo k vysídlení německého obyvatelstva, tu noví českoslovenští osadníci vydrželi jen několik let a pak tu vzniklo pohraniční pásmo a armáda vesnice, kde po staletí bujel život, srovnala se zemí.

Tyto souvislosti jsme si ozřejmili následující den, v pátek, kdy jsme přes pramen Vltavy došli do pohraniční osady Bučina, kde je instalován reálný model 1 : 1 „železné opony“, ze kterého mrazí i dnes. Prostřednictvím fotografií a postřehů z knihy Karla Petráše Krajem šumavských Lad jsme se na navštívených místech s poetickými názvy jako Knížecí Pláně dozvídali, že zde – kde jsou nyní vidět jen louky a lesy - před sto a více lety žili a pracovali lidé. Byly tu vodní mlýny, sklárny, brusírny a hamry. Historie tak krutá k tomuhle kraji to ale chtěla jinak. Příběhy a fotografie z míst, která na Šumavě už nenalezneme, nám přímo v terénu přiblížila i kniha Emila Kintzla a Jana Fischera Zmizelá Šumava.

Třetí den jsme se zaměřili čistě na přírodu a podnikli jsme túru z Nové Pece na Plešné jezero, nejvýše položené v Česku, a na navazující nejvyšší vrchol české části Šumavy, Plechý (1378 m n. m.) ležící na česko-rakouské hranici. Někteří z nás pokračovali ještě o kousek dál na Trojmezí, kde k česko-rakouskému přibyl i německý pohraniční bod.

Účastníci s pohybovým handicapem přitom nijak nestrádali. Tím, že jsme na Šumavu jeli auty, byla po celou dobu možnost si program přizpůsobit. Poznali tak další místa jihu Čech a přilehlého příhraničí, která pěšákům zůstala utajena. Společně jsme pak ještě v neděli po odjezdu z Borových Lad zastavili v Prachaticích, ze kterých se vylouplo nádherné městečko plné gotiky a renesance. A to byla taková pěkná tečka za tím naším případem.

Fotky z této pětidenní akce najdete zde.