Filipojakubské setkání především s Rimbaudem
No toto, to byla "Knížka" (jak zkráceně říkáme našemu cyklu Setkání s knížkou)! Někteří sice v úterý 30. dubna do našeho Fox klubu nepřišli, sklátila je záludná choroba, jiní se asi báli slétajících se čarodějnic. Libuše s Věrou daly přednost ekologickým přednáškám, což je zaměření, které nás, Přátele přírody, rovněž zajímá.
Na úvod jsme lehce probrali korunovaci nového nizozemského krále Viléma Alexandra a obrovskou noblesu této události. Na náměstí královského paláce upřímně jásalo celé Nizozemí, státní úředníci a potentáti. Všichni nástupníci trůnů z celého světa, všech barev, zlato, stříbro, drahé kamení, toalety, řády. Někde na okraji zlobilo pár republikánů. Z balkonu kynula abdikující královna Beatrix, její syn, nástupník – král Vilém Alexander, jeho paní Máxima a tři úplně stejné baculaté malé princezny. Při vzpomenutí např. na anglickou královnu Alžbětu II.: Proč vlastně lid své panovníky tak miluje? Není v těch královstvích ta demokracie nějak lepší?
Někteří naši členové rostou a jejich projevy jsou velmi vytříbené. Marcela M. přečetla autorskou povídku – příběh o zásadní změně svých rodinných poměrů. I v našich obyčejných dobách se dějí neobvyklé věci. Styl dokonalý, napínavý a humorný.
I sám nejvyšší lišák Hynek překvapil. Naservíroval nám prokletého básníka Arthura Rimbauda, jeho původ, vzdělanost, rozmazlenost, zkaženost a útoky na tradice. Jeho vnímání bylo nadčasové. Jednak nejlepší poezii (na svou dobu netradičně v próze) psal už kolem svého 16. roku a jednak podobně se projevovali až hippies a beatníci po více než 50 letech. Také oni bývali často „pod vlivem“. Jejich poezie se dochovala jako vyhraněný směr a styl. Mnoho postarších květinových dětí ještě v San Francisku žije a nostalgie trvá. Rimbaudova díla se málem nedochovala, protože je vůbec nehodlal nikdy vydat. Vše považoval za niterní myšlenky, které se tlačily z hlavy ven na papír. Nostalgie po prokletých básnících je už neznatelná. (Paula Verlaina a Arthura Rimbauda máme aspoň tady na obrázku)
Věra Z. přinesla z jarní výstavy Flora krásnou a příhodnou publikaci o tektonických a horninotvorných procesech prostějovského regionu, které krajinu na povrchu vytvořily. Ve výčtu obcí jsou i Čelechovice, kam jedeme brzičko na fotografický seminář. Třeba naše utajené umělecké vidění a digitální aparáty vytvoří ještě lepší snímky než ve zmíněné publikaci.
Petra vylíčila z placu příběh bezdomovecké lásky, který s těmito lidmi prožívala. Bezdomovci nejsou jen ožralí otrhanci, válející se a pobuřující „slušné občany“. Petra mluvila velice poutavě a dokonale, jen to hodit na papír. Po všem, co jsme tentokrát slyšeli, nastala jakoby kratičká pauza, vstřebávací a pak potlesk.
Ve 20 hodin jsme byli se vším hotovi a na Petřino vyzvání jsme se přirozeně přemístili na kulturu do Masných krámů. S tím, že „tam je přeci všechno dobré“. A bylo, hrála kapela HOP HOP BAND, místy až asi devět kytar a vynikající zpěvačka, asi kapelnice. Čarodějnice jsme tedy nezahlédli, ale při mírné konzumaci nápojů se myšlenky krásně usadily. V pasáži je opravdu intelektuální prostředí. Byli jsme už na autorském čtení poezie, evergreenech i na blues. Scházejme se tam co nejčastěji, občanské sdružení PRO RADOST nám poskytne radosti dosti i v květnu, už máme program.
Čtěte, pište, pozorujte svět a lidi v něm. A taky se bavte!
Knížky, které dnes i jindy přišly na přetřes, najdete na České bibliografické databázi
Teta Eva Sommerová