Hrdinkou prvního jarního výšlapu byla vydřice Sára

Sotva jaro zaklepalo na dveře, vyrazili jsme do podhůří Jeseníků. Sobotu 25. března totiž vymyslel vedoucí výpravy Hynek Pečinka strávit na trase Ruda nad Moravou – Hrabenov – Radomilov – U Kostelíčka a odtud dvěma variantami do Bludova.

Rudou nad Moravou většina z nás jen projíždí směrem do Jeseníků. Tentokrát nás ale 19 z vlaku vystoupilo a navštívili jsme zdejší záchrannou stanici volně žijících živočichů. Má působnost pro Šumpersko, Zábřežsko a Jesenicko a o zvířata se v ní již čtvrtým rokem starají manželé Maixnerovi. Paní Jitka nám jako první ukázala  jeden z nejnovějších přírůstků stanice, veverčata, která  jsou tak maličká, že přebývají v ošatce v kuchyni. Naše srdce a sympatie si následně získala vydřice Sára, která je pro propagaci a pózování pro fotografování ve stanici přímo určená. Dostala se sem v jednom měsíci a na své lidské druhy je tak fixovaná, že by ve volné přírodě už ani žít nemohla. Se svou paničkou běhá Sára jako pejsek na vodítku. Stanice v Rudě nad Moravou je poměrně rozsáhlá, zaujímá plochu 9000 metrů čtverečních, voliéry a také jezírko pro vodní ptactvo. Ročně se tady starají o v průměru 150 hendikepovaných živočichů, převážně ptáků.

Po velmi příjemné prohlídce stanice jsme následně pokračovali přes Hrabenov, součást Rudy, směrem k poutnímu místu - kostelu Božího Těla mezi Radomilovem a Bludovem, kterému místní říkají „Kostelíček“.  Jeho historie se datuje od poloviny 16. století a zahrnuje nejen kostel, ale i kapli, boží muka, kříž a křížovou cestu v podobě pěkných kamenných kapliček s nikou.

Po chvilce odpočinku u poutního místa jsme se rozhodli rozdělit na dvě skupiny. Vedení té první a náročnější, s pracovním označením Háj, se ujala Marta Perůtková, která na ni vzpomíná takto:

„Skupina se od kostelíčka Božího Těla vydala přímo do strmého kopce na rozhlednu Háj. Ač se rozhledna zdála zavřená, naštěstí někoho ze supící skupiny napadlo zazvonit – a zájemci si hned mohli kromě vstupenek zakoupit i drobné občerstvení a suvenýry. Výhled z rozhledny na Šumperk byl překrásný, někteří se však výstupu vzdali – jedni trpěli závratí, druzí zde byli nedávno v rámci jiné naší akce.

Po krátkém vydechnutí jsme se pustili do sestupu, který byl snad ještě náročnější než výstup. Ti, kteří nebyli na rozhledně, se alespoň odtud mohli pokochat krásnými výhledy na nedaleký Šumperk. A protože Lišáky nic nerozhází, absolvovali jsme takřka opičí dráhou ještě jeden výstup, a to na zříceninu hradu Bludov, z níž se ovšem mnoho nedochovalo. Čas byl neúprosný, odtud už jsme museli na bludovské nádraží rovnou za nosem. I tak jsme si cestou stihli prohlédnout novou rozhlednu Brusná a obdivovat moře rozkvetlých sasanek, které hlásily, že jaro už je tu v plné síle.“

„Méně početná skupina Bludov, vedená Hynkem Pečinkou, to měla jednodušší,“ vzpomíná Hana Hulíková. Prošla  Bludovem, který se ukázal být větší a rozsáhlejší, než by se na první pohled zdálo. Tam lišky a lišáci obdivovali zdejší historické a pěkně opravené domy, areál rozsáhlého zámku, bohužel nepřístupného a místní kostel s hrobkou rodu Žerotínů, spjatých s tímto krajem. V sympatické hospůdce za kostelem a ve stínu žerotínské hrobky, v níž odpočívá i nejslavnější a nejváženější z rodu, Karel starší ze Žerotína, si účastníci výpravy stihli dát i menší oběd. A tečkou za vydařeným výletem byl výstup na novou rozhlednu Brusná, dřevěnou vyhlídku s ocelovými schody, odkud se nabízejí zajímavé výhledy do okolí.

„Za krásného počasí jsme se potom obě skupiny sešly na bludovském nádraží, vyměnili jsme si zážitky a spokojeně odjeli domů,“ uzavírá Hana Hulíková.