Jak bylo na předvelikonočním Setkání s knížkou

Těsně před příjezdem našich přátel z Metzingenu jsme se ještě v klidu setkali nad knihami, v celé kráse a v obvyklém složení. Prezentací a příspěvků bylo tolik, že jsme ani nezačali s četbou na pokračování z pokladnic. Zato jsme zkonzumovali všechny brambůrky a tyčinky, co tam ostatní lišáci nechali. Příště jich na nás zbude možná víc.

Někdo knihu představí stručně, poví něco o autorovi a dále posluchače jen navnadí k přečtení. Zcela jiný postup zvolila Lenočka. Celou svoji knížku nám zpaměti odrecitovala (400 stran). Pouze poslední kapitolu sama nedočetla, takže nás nechala na pochybách, zda si pan X nakonec vzal paní Y. Jsou to muka tyhle otevřené konce!

Prošli jsme tedy kousky životů na Zemi i na Marsu. Zemi jako planetu a její přírodu jsme chválili za její trpělivost s lidstvem, které ji zraňuje a zneužívá. Jako Přátelé přírody ji musíme chránit a chlácholit, protože nejsme moudřejší než Ona. Však se podívejte na naši literární databázi www.cbdb.cz/uzivatel-20534-mala-liska ,kde si celé naše setkání můžete připomenout, názvy knih si poznamenat pro eventuální  výpůjčku v knihovně.

Zdálo by se, že k tisíckrát probíranému tématu „přátelství“ nelze nic o jeho výlučnosti dodat. Marcela M. ve své úvaze připomněla jednak stálost přátelství, ale i jeho možné opotřebování a zánik, vyhoření. Na druhé straně, když se ocitáš mezi neznámými lidmi, může mezi nimi potencionálně být i přítel nový.

Eva se zamyslela nad rozdílem způsobu života dnes a ve starověkém Řecku, v agorách na náměstích i v ulicích. Tam všude se lidé dopoledne setkávali, dozvídali se všechny novinky i klepy, ústně i z nároží. Nakupovali, pojídali a provozovali to krásné „dolce far niente“. Dnes nám centra měst a ulice slouží pouze jako trasy odněkud někam, možná nikam.

Lenočka přečetla další svoje básně z roku 90. O čem byly, nepovím, nejsme ve škole v hodině kuchání básní a pitvání autorských „co tím chtěl básník....“.

Tentokrát nás nepoctil návštěvou pan Kuchař (máme stále jeho CD Richarda Pachmana). Více jsme litovali, že mezi nás nechodí Kryštof – mírně civilizovaný lesů pán. Sám nejvyšší lišák Hynek proletěl jako hvězda-star, která padá vzhůru. Samozřejmě běžel organizovat Velikonoce s Němci a nakupovat dobroty.

Již teď vás zvu na další setkání dne 30. dubna ve Fox clubu. Myslím na vás, těším se na vás a MÁTE SLOVO.

ČTĚTE, PIŠTE, POZORUJTE SVĚT A LIDI V NĚM.

Napsala teta Eva v těžké nemoci.