Na Pálavě bylo zase krásně

Duha Velká Medvědice a olomoucký klub přátel přírody Malá liška uspořádaly společný výjezd za přírodou k moravsko-rakouské hranici. Do kraje vinařů, sluníčka, středověkých hradů a milých lidí – na Pálavu.

Na olomouckém vlakovém nádraží jsme se v pátek 3. června odpoledne sešli kolem za krásného až ubíjejícího, slunečného počasí. Odvážlivci s koly přišli jen tři, zbytek zvolil pěší túry. Čekala nás dvouhodinová cesta do Mikulova. Na tamní ubytovně Domu dětí a mládeže už nás čekala skupina, co jela autem. Dohromady nás tedy přijelo čtrnáct.

V pátek jsme ještě stihli obhlídku centra Mikulova a nejbližšího okolí – Svatého kopečku tyčícího se nad městem. Cesta byla suchá, místy mokrá, ale i tak to byla fajn večerní vycházka. Poté jsme připravili malý raut z přivezených lahůdek a zazpívali si u kytar. Ráno se po vydatné snídani pěší vydali po stezce vedoucí z Mikulova přes Kozí hrádek kolem Kočičích skal, Stolové hory a dvou dalších zřícenin postavených z bílého kamení do Dolních Věstonic za Venuší. Cyklisté se projeli přes Milovice, dále po hrázi nádrže Nové Mlýny do Šakvic a Dolních Věstonic.

Cestou kolem jezer nás nenapadlo nic lepšího, než začít žertovat o tom, že bychom mohli píchnout, aby se vyzkoušela ta nová duše, co vezeme. A za chvíli se to stalo. Lukáš prodřel plášť a rup, duše byla na ohrabky. Abychom vůbec mohli dojet, museli jsme dát z vnitřní strany pláště dvě polštářkové náplasti a pokračovali jsme pro jistotu už jen po silnici, aby nám ten vynález nezničil nějaký kmen.

Z Dolních Věstonic pokračovaly naše cesty do Pavlova a zpět až do Mikulova na základnu, kde nás čekal výborný guláš se šesti chleby. Následoval volnější program spojený s hraním stolních her. Poté jsme zase usedli ke kytarám a navázali na páteční rozdělanou práci.

V neděli jsme se opět rozdělili. Menší skupina šla do aquaparku a ostatní se vydali objevovat mikulovská zákoutí a staré židovské domy. Navštívili jsme i místní zámek a výstavu vláčků, kde se velcí i malí vrátili o pár let zpět a žasli nad krásnými modely železnice. Po cestě zpět nás uchvátila Zdravá kavárna, kde bylo příjemné posezení a připadlo nám to jako v Itálii. Na základně jsme se pak ocitli v Mexiku – může za to výborné chilli con carne.

Před cestou domů – vlakem či autem do Olomouce či do Brna - jsme se rozloučili a myslím, že nám všem bylo trošku líto, že zase skončila jedna z dobrých akcí.

Fotky z akce jsou zde

David Anděl Mikulka