Přátelé přírody promítli filmy, nad nimiž se musí přemýšlet
Sledujete to, co jíte? Zajímá Vás, jakou to má kvalitu či jestli kvůli tomu někde vykáceli prales nebo zabili zvířata? Člověk by přece neměl být lhostejný k tomu, co ho obklopuje, ani k tomu, co se v souvislosti s jeho chováním děje jinde na planetě. Tyto úvahy rezonovaly ve středu 19. března vpodvečer sálem olomouckého Arcidiecézního muzea. Přátelé přírody z klubu Malá liška sem přivezli jako ozvěnu pražského podzimního festivalu Alimenterre dva dokumentární filmy a taky živého hosta. Podívat se na ně a na něj přišla čtyřicítka zvědavých lidí, od studentů po seniory.
Večerem, který měl název Modrá planeta na rozcestí, provázel Hynek Pečinka. Na úvod představil činnost, které se místní Přátelé přírody věnují, a taky občanskou společnost Glopolis a její projekt festivalu Země na talíři - Alimenterre, jehož součástí byly loni na podzim dva filmy, určené pro tento večer. První z filmů, Zelená poušť, hned v úvodu publiku sdělil, že průměrný Evropan nebyl nikdy tak zodpovědný za kácení tropických deštných pralesů jako je tomu dnes. Příčinou kácení pralesů v Indonésii je totiž potřeba půdy na pěstování palmy olejné. Palmový olej je totiž obsažen v polovině potravin (smaží se na něm třeba chipsy, je součástí margarínů nebo třeba čokolády. Je v kosmetických výrobcích, přimíchává se do benzínu. Je ale také zdraví škodlivý, protože obsahuje nasycené mastné kyseliny. Otázka zní, proč se tedy tak často používá ve srovnání s oleji naší produkce? Protože to pořád vyjde levněji. Kvůli masivní potřebě oleje ale vesničané v subtropické Indonésii přicházejí o půdu a dosavadní zemědělskou soběstačnost, intenzivní hnojení palmových plantáží poškozuje půdu, vody, vypalování pralesa ubírá životní prostor spoustě živočichů, hmyzu a rostlin. Jakmile palma přestane plodit, zůstane na místě plantáže poušť. Spoušť.
Dojmy z filmu umocnila následná diskuse, na kterou přijel dobrovolník Glopolisu Patrik Serej. S diváky besedoval na téma, jaké jsou alternativy ke konzumaci potravin obsahujících palmový olej, a podělil se i o zážitky z Indonésie, kde měl možnost vidět právě důsledky pěstování palmy olejné na místní lidi a přírodu. Diskuse byla místy velmi bouřlivá, ale přesně to pořadatelé chtěli. Nic není černé nebo bílé, neexistuje jedna pravda a jediné správné řešení.
Druhý z filmů, Královna slunce, už tak deprimující nebyl, ačkoli nesl téma dramaticky se zhoršujícího zdravotního stavu včelstev v Evropě a Americe a následků, které může mít úhyn včel pro naši samotnou existenci. Obsahoval úvahy, co nám vlastně včely chtějí říct a jaký význam mají včely v širším kontextu udržitelnosti života na Zemi. Zabýval se i vlivem znečištění prostředí, chemických preparátů a příbuzenského křížení na včely, jejich odolnost a také nezávadnost medu jako potraviny, kterou se živí člověk.
Zkrátka, byl to večer, z nějž snad každý odcházel s hlavou plnou myšlenek, které jen tak nezahodí. Olomoučtí Přátelé přírody by chtěli podobnou akci s hlubším smyslem uspořádat tak dvakrát do roka. Po této zkušenosti vědí, že letos ještě jednou něco promítnou.
Fotky z večera najdete zde