U Protivanova nás čekaly lesy plné hub a defekt na kole

V sobotu 24. srpna 2019 přišel na řadu cyklovýlet na Drahanskou vrchovinu, který přilákal sedm cyklistů a jednu jezdkyni s koloběžkou.  Ta příjemně překvapila, protože jela stále mezi prvními. Že dostala spousta lidí podobný nápad, jsme se přesvědčili už v cyklobuse směr Protivanov, který praskal ve švech a po zaplnění kapacity přívěsu pro kola stáli někteří s bicykly i v uličkách busu. My naštěstí ne, protože jsme ve výchozí stanici v Prostějově nastupovali mezi prvními.

Z Protivanova, který se nachází ve značné nadmořské výšce (662 m n. m.), jsme vyrazili směrem k meteostanici  Skalky.  Ta je ještě výše, nějakých 735 m n. m.  Po cestě nás ale zabrzdily lesy plné hub, o které se téměř zakopávalo. Nešlo je tam přece nechat! A tak jsme se pustili do sběru a během poměrně krátké doby jsme zaplnili všechny tašky, krabice, košíky a jiné předměty, do kterých šlo houby naložit a bezpečně pokračovat v cyklo a koloběžko jízdě.  Mezi úlovky převládali modráky a babky, sem tam nějaký klouzek nebo bedla.  

Zastavili jsme se u pramene Punkvy, v rekreační oblasti Suchý jsme si prohlédli rybník a dopřáli si chutný oběd. Další cestou lesem nás zaujal pro změnu Černý rybník a potom nová rozhledna Kopaninka u Repech a zdejší penzion Lada s kávou, pivem a limonádou. To už ale poklidnou cestu narušil můj defekt na kole, který se ani přes nezměrné úsilí dvou přítomných mužů-cyklistů nedařilo odstranit. Musela jsem tedy dlouhý úsek Repešským žlebem absolvovat z větší části pěšky. Štvalo mě to o to víc, že to byla pěkná cesta stále z kopce. A situace se ještě zkomplikovala tím, že ve zdejším vojenském prostoru chyběl telefonní signál. Nakonec jsme se ale dokázali dohodnout na nějakém řešení. Nějak jsem dojela-došla nebo spíš „došlojela“ do Hamer. Tam mě potom Vojta Zatloukal, který mezitím dorazil do Prostějova a odsud se vrátil s autem, naložil i s kolem a odvezl do Olomouce. Já jsem tedy ukončila výlet v Hamrech, ale ostatní pokračovali přes Soběsuky a Plumlov kolem přehrady Mostkovice a lesoparku Hloučely až k prostějovskému nádraží. 

Tímto tedy ještě jednou děkuji všem zúčastněným. Za projevenou solidaritu, za to, že na mě čekali, že mě i doprovázeli pěšky, že mi opravovali a neúnavně dopumpovávali kolo, že se mnou někteří počkali v hospodě v Hamrech na odvoz a že se po všech těch peripetiích nakonec podařilo dopravit mou maličkost i s kolem a taškou hub domů. Ti, co zvládli celou trasu, měli podle vedoucí akce Božky Böhmové najeto 55 km místy zvlněnou krajinou.  

Na svou osobní zkušenost zavzpomínala Hanka Hulíková

Několik fotek z povedeného cyklovýletu najdete tady.