Úterní procházky v květnu: Na pivo s Jirkou, na Malý Kosíř a do ptačí rezervace
Úterý 3. května: Z Hluboček do Velké Bystřice na pivo s Jirkou
Na dnešní vycházce nás doprovázelo sluníčko. Vláčkem jsme jely do Hluboček a pěšky okolo trati a řeky Bystřice do Velké Bystřice kde u nás čekal Jirka. Ale to už předbíhám... Z Hluboček jdeme okolo cyklotrasy a hned nás zaujal stojan na opravu kol s klíči, imbusáky i kompresorem. Řeka Bystřice se nám líbila, krásně šuměla a bezva byl i splav a brody. Vyfotily jsme se na společnou fotku s vlajkami a já si chtěla udělat z vlajek sukýnku, prý mi kdysi v pravěku slušela. No tak to nevím, ale byla sranda a pohodička a cesta příjemně utíkala. Procházely jsme chatovou kolonií, ale už to nebylo ono. Chatky se mění na baráky a nám chybělo kouzlo chat z dob dřívějších. Kocháme se, jdeme pomalu a najednou zjistíme, že čas pokročil a za chvíli se máme sejít s Jirkou. Tak jsme přidaly do kroku a přesně ve 14 hodin stojíme před restaurací, která je zavřená. Tak jsme se spoléhaly, že se najíme, bohužel snad někdy příště. Už společně s Jirkou jdeme na pivko a kafíčko. U piva bylo veselo, povídání krásně uteklo a my pomalu šli na vlak do Olomouce. Holky a Jirko, děkuji za bezva chvíle, a Jirko, Ty se brzy uzdrav, ať můžeš chodit s námi.
Úterý 17. května: Procházka na Malý Kosíř
Tentokrát nám počasí moc nepřálo, pršelo a my se brouzdaly mokrou trávou. Vstavač už byl odkvetlý, ale našly jsme poslední, který netrpělivě čekal na nás. Příroda na Malém Kosíři je krásná za každého počasí a ten vzduch po dešti je balzám na naše průdušky, zamořené pylem.
Louka byla rozkvetlá a viděly jsme smolničku, řebíčky, kopretiny… Vyfotily jsme se u kaple sv. Antonína Paduánského postavená v roce 2018 Petrem Tomečkem. Květinové fotky z Malého Kosíře najdete zde.
Úterý 31. května: Ptačí rezervace Malá Lipová
Třetí Úterní procházka v květnu nás zavedla do bývalé pískovny Malá Lipová, která je hnízdištěm vlhy pestré a břehule říční. Pozemek pro vznik rezervace vykoupila Česká společnost ornitologická. V současnosti se zde pro návštěvníky připravuje mimo jiné i pozorovatelna.
Na sraz na vlakovém nádraží přišlo osm žen, které vystoupily z vlaku v Rokytnici, prošly celou vesnici a zamířily do ptačí rezervace. Vlhy si vybraly opravdu krásné místo. Posadily jsme se do trávy a jen pozorovaly, jak nám vlhy a břehule lítají nad hlavou. Krásná podívaná a dovedla bych sedět a pozorovat vlhy až do večera. A dokonce jsme viděly, jak nad námi přeletělo šest čápů.
Na zpáteční cestě jsme si prohlédly zámeckou zahradu a kostel sv. Jakuba Většího z r. 1353, který r. 1764 vyhořel a byl znovu postaven do dnešní podoby. V kostele jsou pochováni poslední Ludanicové Václav a Půta, jejichž náhrobky byly při přestavbě zabudovány po stranách hlavního vchodu. Zámek byl postaven jezuitským řádem v roce 1667 na místě zbouraného renesančního objektu. Po zrušení řádu zámek sloužil v letech 1778-90 jako polní nemocnice. Následně jej koupil Ludvík z Levenau. Až do roku 1945 zámek vlastnil rod Eichhoffů. Po skončení 2. světové války začaly být prostory využívány pro potřeby ústavu sociální péče, který zde v pozměněné formě společně s domovem pro seniory působí dodnes.
Zámek je trojkřídlá budova se zachovalými přízemními arkádami. K budově přiléhá rozsáhlý park s řadou cenných dřevin.
Cestou na vlak jsme si koupily nanuk, pokochaly se krásnou vesnicí a pomalu dorazily na vláček domů. Chtěla bych holkám poděkovat, že jsme se chovaly ohleduplně ke ptákům a přírodě. Nechodily jsme ke stěnám pískovny, kde mají hnízda, a nekřičely jsme. Holky, moc díky za ptáčky i za mě!
Helena Polášková, organizátorka Úterních procházek